Pokračování Jak vydělal 4 mil:
První den experimentu se týmový počtáři znovu sjeli do Atlantic City z celé země. Nebylo jich ale tolik co v lednu. Management Resortu akceptoval počtáře a nechal experiment v chodu hlavně protože byl přizpůsobený prostředí, ve kterém mohli podle práva počtáři hrát. Management v Caesars ale reagoval jinak. Podezřelým počtářům nebyly ke stolům servírovány drinky nebo kafe. Personál v kasínu tak plnil negativní postoje vyššího managementu a mnoho se jich chovalo nezdvořile a nepřátelsky vůči počtářům.
Caesars nabízel mnoho 1000 $ her, všechny se šesti balíčky karet a hráč mohl hrát dvě ruce. Resort měl hry od 25 $ do 500 $, šestibalíčkové hry od 100 $ do 1000 $ a také pár nízkolimitních se čtyřmi balíčky.
Tým 6 měl 9 hráčů včetně Kena, Jacka, Roba a Mika. Také tam byli tři hráči z Nevady a dva z New Jersey. Ty Ken vytrénoval během minulých mesíců. Dohromady hráli bank o hodnotě 100 000 $.
Hned první den se zásoba černých (100$) a růžových (500$) v kasínu zvedla asi o čvrt milionu dolarů. Komise později potvrdila, že tato skutečnost ukazovala na neobvyklý profit počtářů. Tým se opět snažil chipy držet z důvodu oklamaní kasína v počítání zisku. V podstatě dělali jen to, co pravý profíci dělají a to, že koupí žetony hned na začátku výletu a vymění je až na úplném konci. Jak počtáři vymění všechny své peníze ten samý den, tak potom kasíno je ve velkém plusu, což na konci vypadá úplně jinak.
Kasína ukazovala svůj první den experimentu zvýšení profitu, ale hned už druhý den rapidně klesl. Ken se snažil přesvědčit komisi o tom nepočítat zisky každý den, protože přece musí docházet k různým neočekávaným propadům a růstům.
Management kasína hlásil komisi, že 120 až 150 počtářů poráží jejich stoly. Jak to Ken slyšel, tak šel stůl od stolu se členem komise Mikem Santaniellim. Bylo to hned třetí den experimentu. Poznal 6 počtářů, které znal a jednoho, kterého pár minut pozoroval. Mike se potom zeptal lidí od Caesars, kolik že je teď v jejich kasínu počtářů. Ty se pak vrátili s tím, že jicj je dvacet čtyři. To bylo absurdní. Ken mohl jednoho nebo dva přehlédnout, ale ne více. Bylo jasné, že kasíno vidí počtáře pomalu v každém druhém navštevníku herny.
Pět týmů jiných, než ten Kenův, nevyhrávaly. Za čtyři dny jeden tým dokonce zkrachoval, a to začínal s bankem 40 000 $. Ostatní tými byly v červených číslech nebo na nule. Totální zisk byl významně dole a Ken to přisuzoval dvěma faktorům:
- Dělící karta byla nyní v půlce odehraných karet přesněji, nežli předešlá pozice u dělení po dvou třetinách.
- Kenův tým měl výjimečné štěstí a vyhrál více v prvních čtyřech dnech, než čekal. Šance na takové výhry byly skoro jedna ku tisíci. Samozřejmě si výhru užívali, ale nebyli štastni z té nepřirozené malé ziskovosti kasína.
Od začátku komise sbírala data od kasín ohledně ziskovosti počtářů. Operační skupina
v Caesars stále informobvala o výhrách hráčů. Jednou člen této skupiny Kenovi řekl: „Kenny, to je snad vtip. Nemáme žádnou představu, kolik váš tým vyhrává. Stále měníte stoly. Přijdete a odejdete s kapsami plnými žetonů. Je to sranda, ale my musíme dohlížet na čísla. Pokud někdo vyhraje hodně černých chipů, tak ho hned označíme jako počtáře. To odpoutá pozornost od top hráčů a také od nás.“
Čtvrtý den Caesars omezil hraní u stolu s 1000 $ max jen na jednu ruku. Tým se divil, že k tomu nedošlo už dřív.
Den patý měla v plánu probrat výsledky experimentu. Mike Santaniello popsal profit ode dne 2 do dne 4. Navrhl, že pokud tyto zisky budou tak malé, bude muset dojít ke změně. K tomu mělo podle předpokladů dojít ve dni 8.
V tento moment se Kenovi zdálo být záhodno, aby počtáři spojili snahu na zajištění pokračování experimentu. Lídři hlavních týmů se měli setkat ve 4:40 ráno v mezipatře. Z těchto hlavních týmů byly dva v mínusu, jeden bez peněz, další, který prohrál hodně peněz, se pomalu dostával zpět a Kenův byl mnohem více vepředu, než očekával. Ken apeloval, že hra je pro zkušené hráče výhodná. Ale nebylo to jednoduché a počet počtářů ve městě klesal.
Ken dospěl k názoru, že tyto akce ukazují kasínům experiment v dobré podobě. Rozhodl se proto neomezit hru týmu. Byl zainteresovaný v otázce vlivu dělící karty na zisk a slíbil ukázat komisi tento faktor znovu.
Den šestý vzal Ken tento faktor ukázat komisi. Tým zjistil, že Caesars snižil svoje limity na 500 $. Hodně týmů se proto shromažďovalo v Resorts. Earl Yanase, manažer směny, se jich zeptal: „Co vás k nám přivádí?“ Později to zjistil, když o dvě hodiny poté byly i v Resortu limity sníženy na 500 $.
Dne osmý udělala komise změnu. Ta se týkala vyplácení jen v poměru 2 ku 1 při blackjacku hráče. Ne 3 ku 1 jak tomu bylo doposud. Nové pravidlo bylo težké. Kenova skupina hrála s bankem 350 000 $ limity až 500 $, pokud tomu byl balíček nakloněn. Ken byl přesvědčen, že nové restrikce budou dány do rovnováhy a bude to přesto to, co komise i Ken hledají (jediná rovnováha z pohledu kasína byla vyhodit všechny počtáře).
Nehledě na nové pravidlo byl tým 6 ve velkém plusu ve dni osmém. Okolo padesáti tisíc. V tento moment se ve skupině objevil nový fenomén. Několik hráčů už bylo ve městě více jak tři týdny a hráli neustále tu samou hru dokola a dokola. Nezávisle na výsledcích dopadla na tým apatie. Členové dělali poznámky jako že jsou vyčerpaní a chtějí jen zpátky do Californie nebo že toto místo podpálí a vrátí se až po vánocích. Také je nebavil stereotypní systém hry. Všechny kalkulace byly založené na tom, že pokud je vše nakloněno, sází se neustále 500 dolarů (tím samozřejmě nebylo myšleno, že je hra jednoduchá na poražení). Bylo potřeba jen několik kalkulací ohledně výše sázek a z důvodu limitu 500 $ a velkého týmovího banku nebylo nic jiného potřeba počítat. Jenom se sázelo 500 dolarů, pokud měli přijít výhodné karty.
Ken byl samozřejmě také utahaný, ale nechtěl přijít o možnost perspektivního vydělávání. Byl také hrát v Německu týden před prvním prosincem a byl tudíž také zralý na odpočinek. Rozhodli se proto hrát několik dalších dní, rozdělit výhru a zformovat nový bank pro hráče, kteří tu chtěli zůstat. Dohodli se, že Ken nebude nějaký čas hrát, protože jeho hra zjevně přitahovala pozornost. Jeho pauza měla pomoct tomu, aby experiment jěště chvíly pokračoval.
Den devátý tým prohrál hodně a byly v červených číslech od „druhé fáze“ experimentu. Vypadalo to, že nová změna pravidel vytvořila pozoruhodnou rovnováhu mezi kasínem a počtáři. Po diskuzi s týmem, se Ken rozhodl ukázat čísla komisi a poukázat na to, jak je hra nyní těžká. Jeden člen týmu říkal, že by měli ukázat svoje prohry ještě vetší než byly, protože kasína stejně lžou. Zbytek ale nesouhlasil. Rozhodli se ukázat uplně přesné výsledky. Proto nic něměnily. Komise jim ukázala, jak všech devět hráčů hrálo. Bylo to 213 hodin, protočených 3.4 milionu dolarů, výdělek 1 211 $ (nebo 6 dolarů za hodinu, což bylo méně, než vydělával samotný dealer) a procentuální výhernost 0.03 %.
Tuto no se Ken vydal do kasín, aby viděl, kolik ještě počtářů hraje. Našel šest v Resortu a osm v Caesars. Nyní tedy věděl, že hra je opravdu těžká. V lednu byli počtáři všude a jejich počet rostl. Teď jich ale rapidně ubývalo, protože očividně nevidělávali peníze a tak opouštěli město.
Den 12 se komise rozhodla jěště změnit pravidla. Pro omezení počítání mimo stoly mělo kasíno právo na zamíchání karet, pokud jakýkoli nový hráč přisednul ke hře. Ken se cítil hrdý. Byl ohromen moudrostí komise protože nyní cítil, že toto pravidlo může mít vliv na rovnováhu, kterou všichni hledali a to z tohoto důvodu:
Zatímco ještě pár počtářů hrálo, 90 procent stolů mohlo být nyní obnoveno s tím, že budou rozdělovat jenom jednu třetinu karet. Profit kasína bude znovu navýšen na levely před prvním prosincem. Když byl podezřelý hráč označen za počtáře, rozdělení mohlo být v polovině karet. Okolo dvaceti počtářů bylo stále ve městě a hráli s pravidlem 2 ku 1 s rozdělením v půlce. Když vyždímou 100 $ za hodinu tak co. Nebude to mít velký vliv na kasíno.
Ken se znovu prošel oběma kasínami a viděl snad jen pět počtářů. Ale dělící karta byla stále v půlce balíčku. Proto Ken naléhal na manažery v Resorts a Caesars aby tuto kartu posunuly opět dozadu tam, kde vůbec žadní počtáři nejsou. Pokud by to ktomu došlo, výsledný efekt by byl dosažen. Ken byl na sebe opravdu hrdý.
Jeho optimismus byl ale krátkého trvání. Tvrdé probuzení přislo hned následující ráno, kdy mu člen komise Frank Fee zavolal. Řekl mu, že jeho starý známý, předsada Joe Lordi, se rozhodl experiment ukončit (opět bez souhlasu komise). Ken urgoval Franka, aby toto rozhodnutí jěště pozdržel a on měl šanci se s předsedou sejít a vysvětlit mu, proč si myslí, že bude dosaženo rovnováhy. Ale zněl jakoby bylo rozhodnutí konečné.
Ten den odpoledne se Ken s Frankem setkal, ten mu řekl, že kasína stále hlásí menší profit z blackjacku i za předešlý den. Ken se ho znovu snažil přesvědčit o tom, jak moc jsou pravidla težká a jak kasína přehánějí a zveličují výhry počtářů. Také mu řekl o vyplněných datech jen pomocí tužky. Ale Frank řekl, že Lordi byl rozhodnutý zrušit experiment tu noc.
Ken byl zmatený z výsledku nízkých profitů kasína a přemýšlel, jestli kasína změnila čísla tak, aby se i za cenu risku zbavila všech počtářů. Franka a Ken prošli jejich peníze a procedury v jejich počítacích místnostech důkladně. Vše vypadlo naprosto spolehlivě, ačkoli byly řečeno někým z tým na mítingu, že kasína jsou v oboru po monoho let a pro nějakého zkušeného člověka z herny určitě existuje nějaký způsob jak to obejít. Také že byl. Byla zde ideální příležitost svádět prohry na počtáře. Ken osobně pochyboval, že kasína budou riskovat jejich denní profit 600 000 $. Frank souhlasil.
Tým měl schůzku. Dohlodli se na tom hrát jejich poslední den tak dlouho a tvrdě, jak jen umí. V tento okamžik měli jenom šest členů, tři město opustili. Ken doufal ve velkou výhru v poslední den převážně v Caesars, kteří byli tak nepřátelští vůči počtářům. Výsledek byl ten, že Ken hrál opravdu hodně agresivně, opouštěl stolu ined jakmile nebyl balíček nakloněn, čelil úvodním hrám hned se sázkami 500 $ a snažil se hrát co nejrychleji to šlo pro maximalizování odehraných her.
Předtím všichni hráli více konzervativně. Nechtěli dávat možnost kasína na jejich objevení. Ale nyní měli jen jeden dne před koncem díky nepoctivosti kasín. Frank Fee se přišel do Caesars dívat. Ken se styděl za to, jak agresivně hrál a byl zklamán, že Frank sledoval tuto hru, která byla uplně něco opačného, než jak se Ken prezentoval a bavil s Fankem posledních dvanáct dní.
Poslední den vyhrál 8 tisíc dolarů, ale celkově byl tým tak na nule. Na konci experimentu si tými vyměnily výsledky. Během třinácti dní vyhráli počtáři okolo 600 000 $, kasína hlásila 1.4 milionu dolarů. Čtyři tými byly plus, jeden vše prohrál. Ostatní individuální počtáři vyhráli i prohráli.
Ken ve městě zůstal ještě několik dní kvůli schůzce s komisí. Hned druhý den po ukončení experimentu obě kasína opět zavedla dělící kartu jednu třetinu od konce. Byl pátek. Obě kasína byla plná lidí. Ken cítil, že jejich profit bude vzrůstat a Lordiho rozhodnutí bude opodstatněné. Také že ano a kasína uvedly zisk 510 tisíc dolarů ten den 14. prosince (největší zisk v prosinci a také kromě jednoho i také za celý listopad).
Ano, Ken byl zahořklý. Citíl, že rovnováhy bylo dosaženo, ale lidé z kasína se jí úspěšně zbavili. Slibil si zdvojnásobení snahy legálními prostředky změnit politiku kasín v New Jersey. Poté tým opustil město.
